Všude samej drsnej sekuriťák a já jsem prý zloděj

25. února 2013 v 17:27 | Cristeena |  ostatní
Už ani nevím, jak to funguje v jiných městech, ale tady u nás je pozice sekuriťáka čímsi nadřazeným. Tedy alespoň pro ně, protože co si budeme povídat; vždyť i ty prodavačky z nich maj prdel.

Znám, myslím, tři takové případy. Jeden dříve pracoval v drogerii, ale najednou jsem ho začala vídat v Bille (až jsem pojala podezření, že mě pronásleduje... něco pravdy na tom bude, ale to až později) a dva zbylí se střídají v Tescu. Jinde nenakupujeme, takže o dalších nevím. Ale vsadím se, že podobní pánové se pohybují i v Lidlu a Penny.
Poznávací znamení je nadřazený pohled, kterým skenují všechny zákazníky a neustálé koketování s prodavačkami. Doufám, že mají chlapci oči i zezadu, aby jim při tomhle zpestření pracovní doby neutekla ani jedna tyčinka Mars! Plus vypadají přesně jako lidé, kterých byste se v životě nemohli bát. Jeden váží 30 kilo i s opaskem, druhý zase 200 kilo i bez něj (nevím, ale kdybych chtěla něco ukrást, mám takový dojem, že bych mu pláchla) a třetí mi je asi tak do pasu. Zkrátka chlapi jak hory, že.


Někdy na začátku prosince (nebo konce listopadu, kdo si to má pamatovat) jsme jeli se školou do divadla. Odjezd v 8:20 z náměstí. No problema, kdyby mi autobus, přímo na to samé náměstí, nepřijížděl v 7:12. Docela dlouhá doba na to, že zrovna to ráno sněžilo, foukalo a teplo zrovna také nebylo. Ruce mi mrzly i v rukavicích a špička nosu mi zrudla zimou.
Kde bych mohla strávit tu hodinu? Někde v teple, pokud možno. Mohla jsem buď podpálit školu a u ohýnku se ohřát nebo jít do supermarketu a co nejdéle si vybírat sušenky. Jelikož jsem neměla zápalky ani zapalovač a na svobodě mě to docela baví, rozhodla jsem se pro druhou možnost.
Billa, moje spása. To jsem ale ještě nevěděla, že i tam to budu mít s tou svobodou trochu nahnutý.

Vešla jsem dovnitř a cítila, jak mi pomalu roztává nos. Dobrý začátek, pomyslela jsem si a pomalým krokem se vydala k regálu se sušenkami. Byl tam. Sekuriťák, asi o hlavu až dvě menší než já. A koketoval s prodavačkami.
Schválně jsem při pomyšlení na tu krutou zimu venku vybírala druh Bebeček co nejpečlivěji. S brusinkami nebo oříšky? A nebo radši nějakej džusík? Popadla jsem sušenky a vydala se na druhý konec obchodu. Pro to pití.
No jo, ale já si zapomněla peněženku a měla jsem u sebe jenom dvacku. Vzala jsem pití a šla vrátit sušenky, Kolem pokladen; kolem sekuriťáka. A v tu chvíli mě zmerčil.
Hlad byl silnější než chuť na sladký džusík... Takže jsem si Bebe nechala a přes celý obchod se vrátila k pití, že ho tam vrátím. A to už šel, prosím pěkně, za mnou. Dobře, ať si chodí, když ho to baví. Odložila jsem pití a mířila k pokladně. Já mám svědomí čistý.

Doprdele, vždyť já jsem si omylem vzala ty jogurtový... A přitom jsem chtěla brusinkový! A tak jsem vycouvala od pokladny a rychlým krokem mířila zpět k sušenkám. A to už se nasral. Vyběhl za mnou a postavil se do uličky mezi regály jako rozzuřený býk. Já si s klidem vyměnila sušenky, obdařila jej nevinným úsměvem, obešla ho a šla spokojeně zaplatit. Bylo osm hodin a já už mohla spokojeně vyrazit na náměstí!

Od té doby mě sleduje pokaždé, co do obchodu vstoupím. Když jsem to vyprávěla mamce se smíchem doplnila, že už má určitě na nástěnce vyvěšenou moji fotku. Hned vedle fotky mého nevlastního táty, který měl jistý problém zase s jiným sekuriťákem, který hlídal parkoviště před tím stejným supermarketem. Ach, jaká povedená famílie.

ps. Tenhle sekuriťák z Billy je ten, co dřív pracoval v drogerii. Tam jsem jednou kroužila asi půl hodiny a za boha jsem nemohla najít šampony. Možná právě tím se načalo naše přátelství. Už tehdy ze mě nemohl spustit oči. :D
 


Komentáře

1 Kleo Báthory Kleo Báthory | E-mail | Web | 1. července 2013 v 19:00 | Reagovat

:DDDD Fakt šťastie :DDD Nechcela by som zažiť, aj keď sa mi to dobre číta :D Jak komédia :D

2 ca ca | 13. července 2015 v 20:53 | Reagovat

Další ubrečená story nadávající na ostrahu, hlavně nezapomenout narážky na fyzický vzhled členů (ačkoli při zadržení zloděje využíváte instut krajní nouze případně nutné sebeobrany, čili pokud by byly nějaké problémy při zadržení a zloděj začal jednat agresivně, lze ho okamžitě pacifikovat sebeobranými prostředky - třeba pepřovým sprejem, kterým bezpečně zklidníte agresora i mnohokrát většího a těžšího, takže jestli máte 50kg a 160cm je úplně vedlejší). No jo, holt hodně nevděčná práce, lidi vůbec nevědí v čem spočívá (že je tam ostraha mimo jiné kvůli pojištění), nedokážou si představit jak moc se krade a jak většina zlodějů rychle pracuje a vzhledem se naprosto neodlišují od řadového nakupujícího. naštěstí je každý mudrlant s potřebou se vyvYšovat nad ostatní bez špetky empatie a pochopení k práci druhých. Jen tak dál, jste v tom evidentně jednička.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama