Jako můra

25. února 2013 v 17:25 | Cristeena |  příběhy
Vystupuji z vyhřátého autobusu do zákeřné zimy. Náměstí osvětluje řada pouličních lamp, ozdobených svítícími hvězdami, a jako král dominuje celému středu malého města vysoký vánoční strom. Ozdobený modrými světýlky už nevypadá jako takové koště, pomyslím si.
Na řasy se mi lepí drobné sněhové vločky. Na chvíli se zastavím uprostřed chodníku; tolik lidí mě obchází, tolik jich někam pospíchá. Já mám času dost. Jen tak stojím, sleduji vločky padající z tmavě modrého nebe. V rytmu větru tančí pod vysokými lampami. Jsou tak krásné. Tak jedinečné.


Připadám si jako můra. Noční motýl vábený světlem pouličních lamp. Dobrých pár minut stojím jako nehybná socha a toužím po tom, stát se jednou z vloček. Moct se přidat k jejich kouzelnému tanci, nechat se ozářit světlem a být jedinečná. Nenapodobytelná.
Cítím, jak se mi tváře červenají mrazem, špička nosu mi mrzne. Sklopím hlavu a schovám obličej do barevné pletené šály. Jen na malou chvíli. Nebaví mě sledovat zem, lampy na mě mají magický vliv a přitahují mne jako noční hmyz.

"Není ti zima?"

Ten hlas až moc dobře znám.
Stojí vedle mě a já cítím jak se mi podlamují kolena.

"Mrznu," odpovím.
"Můžu tě zahřát," nebyla to otázka, je tak sebevědomý.

Užuž se chystám souhlasit, ale pak se zarazím. Cítím pro mě nesnesitelný zápach cigaret. V hlavě se mi rojí myšlenky, tak dlouho ho odmítám. I přesto o něm sním. Proč?
Pohlédnu zpět k lampě, jako bych očekávala její radu.

"Co tam pořád máš?" zeptá se mě.

Proto, dojde mi. Žijeme v rozdílných světech.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama