Efekt motýlích křídel

25. února 2013 v 17:37 | Cristeena |  příběhy
Zúčastnila jsem se okresního kola olympiády z českého jazyka. Nebudu to moc rozpitvávat, jeden článek už jsem tomu věnovala. Ze slohové části jsem dostala plný počet (10 bodů), teoretická byla o něco horší... 13 z 20. Já sakra nevěděla, co znamená hogo fogo a druhy vět vedlejších taky nejsou moje silná stránka.

Celkově jsem ze 43 lidí skončila 4. Do krajského kola postoupili 3 první. Ó, ty skvělé bramborové místo!

Slohová část byla na téma "V danou chvíli mi to přišlo jako docela dobrý nápad...", délka zadaná na 20-25 řádků.



Opovrhuji sama sebou, zoufalý smích se odráží od holých bílých zdí. Proč? Proč jsem to já? Stačila malá změna v mém životě a byla bych jiná. Lepší. Efekt motýlích křídel, tak se tomu říká? Kdy jediné rozhodnutí změní vše.
"Dělej! Darino, nebuď srab. No tak!" Hleděla jsem do hlubokých hnědých očí, připadala mi dokonalá. Mohla mít vše, o co si řekla. A teď stála přede mnou a nabízela mi přátelství. Přátelství skryté u filtru cigarety.
Já nechtěla, vážně ne. Ovšem kdybych přijala, můj život by se otočil k lepšímu... Popadla jsem zapálenou cigaretu a odhodlaně si potáhla doušek z mého nového světa.
O půl fantastického roku později jsem se ocitla na stejném bodě. Opět tváří v tvář svým dosavadním hodnotám.
"A já už myslela, že jsi jedna z nás. Zklamala jsi mě, Dari," prohlížela si mě moje dokonalá kamarádka. "Když já nevím, není to už trochu moc?" "Hele, ber to takhle: Je to jenom šikovnej pomocník, malej bonbónek, se kterým se protančíš touhle nudnou nocí."
Ten večer jsem plivla svému svědomí do tváře. V danou chvíli mi to přišlo jako docela dobrý nápad... Teď, po třech letech, stojím před zrcadlem a dívám se na odraz lidské trosky. Máma buší do dveří mého pokoje a zoufale žadoní, abych ji pustila dovnitř.
Ne. To já mám prosit, žádat o pomoc. Otevřu dřevěné staré dveře a zoufale vydechnu: "Zachraň mě."


Kupodivu jsem se do limitu 60 minut vešla a stihla něco napsat. Není to zrovna nejoriginálnější téma, ale na typy ženských, které seděly v porotě, to zabere vždycky.
Jo a ve středu jsem dopsala další příběh, zase do jiné soutěže. Zadali mi ho z pátku na pondělí. Posílala jsem ho ve středu v noci. A ne, vůbec mi to už není trapný. Vůbec.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama